C.W a mlčenlivej Snape - Klid, přichází peroxid

Opět se omlouvám, že to tak trvalo... Nebohý přetížený student si myslel, že o Vánocích bude času dost, ale to ne... To se pořád nakupovalo, jedlo, nakupovalo, konzumovalo neúměrné množství alkoholických nápojů a znáte to... :-) Nakonec dostal nebohý přetížený student angínu a jeho vyjadřovací schopnosti se přesunuly do výrazů: "Ao." a "Uoé apy." A najednou bylo času dost :-)

---------------------------------------------------------------


Gabrielle seděla u televize a se slzami v očích sledovala obrazovku. Přitom si plnými hrstmi cpala do úst čokoládové bonbóny z Medového ráje a zapíjela je rumem.



„Musím ti to říct,“ vypravil ze sebe krásný blonďatý kouzelník.
„Ne, lásko, prosím, nevysiluj se. Brzy už pro nás přijdou a…“ Éterická černovláska na něj tklivé poulila své obrovské modré oči.
„Ne,“ rázným pohybem ji umlčel a snažil se ignorovat zhruba půlmetrovou díru ve svém boku, „umírám…“
Dívce začaly po tvářích stékat slzy velikosti fotbalového míče.
„Miluji tě,“ vyslovil se konečně blonďák a s neestetickým chroptěním se sesunul k zemi.
„José, José…!“ zavřeštěla černovláska.



„Buhůůůůůůůůů!!!“ Slečna d’Anjois už nevydržela další příliv emocí a televizor vypnula.
Náhle se ozvalo zaklepání.
„Nerušit, pracuji,“ zvolala dívka a snažila se skrýt zbytek bonbónů, ohřívací láhev i rum pro případ, že by se host přesto rozhodl vstoupit dovnitř.

A dobře udělala.

„Dobrý den Sybilo, co pro vás mohu udělat?“ zeptala se Gabrielle a vrávoravě se postavila vedle gauče. Na první pohled si všimla, že je profesorka Trelawneyová mírně řečeno rozrušena.

„Je tu!“ zvolala oslovená a teatrálně se sesunula na pohovku.
„Kdo?“ zeptala se vyděšeně Gabrielle a s hrůzou si uvědomila, že si dnes ani neudělala make-up.

„Ještě aby to byl Severus,“ pomyslela si znepokojeně.

„Ten jehož jméno nesmíme vyslovit,“ pronesla Sybila, která právě objevila ohřívací láhev a plácla si ji na hlavu.

„Ach tak,“ oddechla si Gabrielle. Tak kvůli tomu se tedy určitě líčit nebude.
„Posílá pro vás Brumbál. Musíte nám pomoci…“ Trelawneyová se na ni prosebně zadívala.
„Promiňte Sybilo, ale dnes nemohu… Nejsem ve stavu, kdy bych vám byla co platná…“ namítla dívka.

„Ale Gabrielle… On má Severuse a… a chce ho zabít!“ zavřeštěla profesorka, obrátila oči v sloup a pravděpodobně omdlela.

To už ale Gabrielle Rosamelle Telle Bourbon-Vanille d’Anjois nevnímala.

Právě nastala její chvíle.
Okamžitě popadla svou hůlku a nadzvukovou rychlostí zamířila do koupelny.

Za půl hodiny se svátečně oblečená a nalíčená důstojně objevila na pozemcích za školou.

„Co tu Voldemort asi chce,“ položil Brumbál trochu zbytečnou otázku.
„Mám dojem, že všeobecné vzdělání to nebude,“ prohodila drsně McGonagallová a vykasala si rukávy.
„Kdo se nechce učit, nemá ve škole co dělat,“ zavřeštěl Brumbál bojovně.
Z nepřátelského tábora se mu dostalo odpovědi:
„Co na tom, že nemám dodělanou tu vaší pitomou školu! Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, černá magie pro mě byla jasná volba. Mám z ní doktorát, heč!“
Voldemort naštvaně poskakoval v první linii svého tábora a mával nad hlavou jakýmsi černým papírem.
„Pche!“ odfrkla si McGonagallová.
„Pche!“ následoval ji Brumbál.
„Jdi se vycpat!“ přisadila si Gabriele.
„Dobrá,“ zachraptěl Voldemort, „chtěli jste to a máte to mít.“

Po těch slovech přinesli dva velcí Smrtijedi v kápích jakousi shrbenou černou postavu.
„Ach můj bože! To je Severus!“ zalapala po dechu Gabrielle.
Voldemort na nebohého lektvarologa nekompromisně namířil hůlku a pronesl ona dvě strašlivá slova:
„Capillus lucidus!“

„Ty vrahu,“ zaječela slečna d’Anjois zoufale, „ty hnusný vrahu!“

Severus Snape se rozhodl podstoupit mučení s hrdinnou tváří. Přesto se nemohl ubránit pocitu zoufalství a hrůzy, když mu do očí spadl jeden jediný blonďatý pramen jeho kdysi tak krásně ponuře černých vlasů.

„Podle mě teď vypadá mnohem líp,“ prohodil Lucius, ale Pán zla ho obdařil tak hrůzostrašným (hrůzným, hrůzyplným, hrozitánským, hrozivým, hrozným) pohledem, že radši hned zmlknul.

„Bude hůř,“ vyhrožoval Voldemort.
„Tak na to si počkám,“ řekl Brumbál škodolibě a založil ruce v bok.

Gabrielle už na nic nečekala a vydala se přímo k Tomu-jenž-udělal-ze-Severuse-peroxida.
„Vyzývám vás, abyste toho ihned zanechal. Pokud odmítnete, ponesete si i následky!“

Voldemort se nejapně rozchechtal.
„A jaké následky? Stříknete mi do očí lak na vlasy? Tohle na mě neplatí, slečno.“
„Mám tajnou moc, kterou vás zničím,“ pronesla dívka s bojovně vystrčenou bradou, takže vypadala jako Ransdorf s předkusem.

To Voldemorta trochu zaskočilo, ale rychle se vzpamatoval.
„Expelliarmus!“ zvolal.
Tak podlý úskok Gabrielle neočekávala, a tak se rozplácla přímo k nohám svého milovaného.
Snape se na ni seshora povzbudivě usmál.
„Nevadí mi, že máš umělé klouby. Stejně tě budu milovat až do smrti,“ pravil v zoufalé snaze ji psychicky podpořit.
„Dojemné,“ poznamenal cynicky Voldemort, „připrav se na smrt.“
S ďábelským chechotem už napřahoval hůlku a nadechoval se…

Když vtom…

Kolem Gabriele se vytvořil malý, zato neprostupný obláček mlhy, který po několika vteřinách udělal puf! a opět zmizel. Na zemi však místo drobného dívčího těla spočívaly dvě obrovské nohy, odhadem tak osmačtyřicítky.
Pán zla putoval pohledem nahoru a nahoru… a nahoru. Až v úplném záklonu spatřil ten nejděsivější obličej, jaký kdy v životě viděl (a to včetně vlastního).

Marilyn Manson. (http://starophileimages2.free.fr/wallpapers/marilyn_manson_012.jpg - pro zájemce - pouze silné povahy)

Hrůzou se mu podlomila kolena. To už ale chytil takovou ránu pěstí, že se bezvládně skácel k zemi a ještě k tomu se mu spustila krev z nosu.

Smrtijedi se chaoticky rozprchli do lesa a z Brumbálova tábora se ozývalo jásání.
Vítězství!

Rocker jemně zvedl Snapea ze země a lehce ho oprášil.
„To cos říkal, s tím, že mě miluješ a tak… myslel‘s to vážně?“ zeptal se tenkým hláskem Manson.
„Hm… dá se říct, že… v podstatě… ano,“ prohrábl Severus rezignovaně svou blonďatou hřívu.
Na to ho bývalá Gabrielle vzal za ruku a společně se vydali směrem k hradu.
„Neboj se, najdeme protikouzlo“ zašvitořil Manson povzbudivě.
„To doufám,“ přisvědčil Snape rozhodně, „to doufám.“